Reference

 

 

Rozhovor v City Dog: https://city-dog.cz/post/o-sexualite-pisu-bez-studotrapnosti-rika-basnirka-jana-orlova/

 

 

Rozhovor v Divadelních novinách: http://www.divadelni-noviny.cz/jana-orlova             

 

 

Hlavním tématem sbírky je vztah mezi mužem a ženou. Tedy téma, u kterého bychom čekali (a byli ochotni snést) výraznou lyričnost, básnivost, citovost. V Újedích je ovšem opak pravdou: v krátkých básních najdeme velice málo obrazných prostředků, texty působí odosobněně, byť jsou většinou psány v ich formě, autorka spíše kontrastuje, než uvažuje. K objektivitě a neosobnosti přispívá i lexikum, slova jako „mrdat“ či „péro“ nepůsobí ani tak vulgárně jako odcizeně. Není zde láska, jen sexuální vztah. Milenec nemá žádné kladné vlastnosti kromě toho, že se s ním skvěle „šuká“.

V kontrastu s výše řečeným jsou ovšem básně Újedí velice intimní. Jejich výrazná tělesnost a nic neskrývající otevřenost (důležitými motivy jsou tělesné otvory, přijímání a vylučování, bolest…) jako by korespondovaly s tvorbou Jany Orlové jako performerky, pro kterou je její vlastní tělo ve své intimitě, omezeních i tužbách jedním ze základním výrazových prostředků. Žena je v básních zároveň újedí (tedy v myslivecké terminologii „návnadou“) i objektivní pozorovatelkou: „ve svém životě jsem cizinkou/ pozorovatelem svého těla." Umí být cynická, ironická, zlá.

Karel Škrabal ve svém textu označuje Orlovou za lovkyni, za dravce číhajícího na kořist. Ale i ona sama je zraňována, poznamenána („Co ze sebe nesmyju / to jednou vlnou seškrábu“), ve sbírce se mluví o smutku, opuštěnosti v neútulném prostředí hotelových pokojů či bufetů, o nenaplněnosti.
Autorka ani ostentativně neprovokuje, ani nemoralizuje, neodsuzuje, neprosí o soucit. Sbírku také nelze interpretovat (jen) jako výpověď o době, která redukuje vztahy na nezávazné pošukávání.

Důležitější možná je, o čem můžeme nad jakoby strohými, osekanými,  ale i významově nejednoznačnými a ve výsledku velmi zasahujícími verši Jany Orlové přemýšlet: o podobách lásky (jistě), o intimitě a tělesnosti (co odhalujeme, co skrýváme), o vztazích k jiným lidem i k sobě samým (i zde odhalujeme a skrýváme), o vlastní síle a slabosti o mezích svobody, které jsme ochotni či schopni sami sobě dát.
 

Andrea Popelová (recenze sbírky Újedě v časopisu Host 8/2017)

 

 

Rezenze sbírky Újedě Olgy Stehlíkové na Vltavě: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3945365

 

 

http://kyiv.czechcentres.cz/cs/program/detail-akce/setkani-s-basnirkou-a-performerkou-janou-orlovou-v/

 

 

Ocenění Objev roku 2017 festivalu Next Wave Janě Orlové, performerce a básnířce, jež přirozeně a s lehkostí popírá hranice mezi literaturou, výtvarnem a divadlem. http://nextwave.cz/pocty-festivalu-2/

 

 

"Ráda připravuju performance na míru prostoru – prostor je pro mě něco jako živá entita, pro vyznění akce naprosto zásadní. Stejným způsobem pracuji i s publikem a náladou nebo můžeme říct energií dané chvíle, tady a teď. Výtvarná odnož performance je specifická určitou fluiditou, není to improvizace jako spíše živá akce, reakce na danou konstelaci. Od performera vyžaduje otevřenost a schopnost udržet svou intenci v různých situacích. Osobně vnímám performance jako konceptuální obor s kořeny v rituálním vnímání světa."

(Z rozhovoru ve festivalových novinách Next Wave)

 

 

Rozhovor o sbírce Újedě na Vltavě: https://vltava.rozhlas.cz/sbirka-ujede-sexualita-a-hranicni-temata-syrove-a-bez-obalu-5983013

 

 

Jana Orlová: Bylo to krásné potulné čtení, něco podobného jsem zažila poprvé: http://www.mac365.cz/program/jana-orlov-/10100​.

 

 

http://www.divokevino.cz/9017/orlova.php

 

 

Nedeľná chvíľka poézie - FM (rozhovor a čtení ze sbírky Újedě)
https://www.mixcloud.com/radiofm/nedelna-chvilka-poezie_fm-jana-orlova-6112016/

 

 

Performerka Jana Orlová v Tyjátru: Performance je zóna svobody, kde nemusím všechno zdůvodňovat.
http://www.rozhlas.cz/radiowave/tyjatr/_zprava/performerka-jana-orlova-v-tyjatru-performance-je-zona-svobody-kde-nemusim-vsechno-zduvodnovat--1647264

 

 

Měsíc autorského čtení 2016: Mrsknout to tam
http://www.autorskecteni.cz/2016/cz/program/52-Jana-Orlova

 

 

Art Ukrajine: http://artukraine.com.ua/a/yaroslav-solop--net-nekrasivoy-fotografii--est-neudobnaya-fotografiya/#.WBya2y3hCUn

 

 

Hromadskeradio.org: https://hromadskeradio.org/programs/prava-lyudyny/hto-taka-yana-orlova-ta-chomu-deyaki-yiyi-nenavydyat#

 

 

Nedělní chvilka poezie: http://www.nedelnichvilkapoezie.cz/2015/03/jana-orlova-mrdas-me-ze-soucitu.html

 

 

Překlad poezie do maďarštiny: http://szlavtextus.blog.hu/2013/07/05/cseh_erotikus_kolteszet_jana_orlova_versei

 

 

"Způsob prezentace, jedna fotografie a krátký text, připomíná minimalistické prezentace Jiřího Kovandy. Takový způsob rafinovaně využívá divákovu představivost. Performance se odehraje v hlavě každého trochu jinak. Vyprávění a mýtus je mnohem podstatnější a pravdivější než hmotná skutečnost.

... Kult stínu smrti je pravým kultem dnešní doby. Mnozí si myslí, že současným bohem je mamon a honba za ním, domnívám se však, že peníze jsou jen papírky a čísla. Jejich vysoké hodnocení, hromadění a vzývání má zakrýt hlubší a strašlivější božstvo, jehož se tolik děsíme, že se jeho jméno ani neodvažujeme vyslovit, ani na něj pomyslet, jehož existenci se snažíme vší silou popřít. Paní Smrt. Chladně svůdná delikátní květina, která se usmívá na dně každého lidkého zážitku. Život je lícem smrti, smrt je rubem života, dohromady však tvoří Mobiovu smyčku. Paradox. Skutečnost plachtí vzduchem poháněná energií rozporů a logika za ní kulhá o berlích svých tvrzení a přesvědčení. Logika nemá šanci spoutat skutečnost. Logika neobsahuje život. Skutečnost života je tajně živená smrtí.

...Série performancí Černá žena upomíná na hermetickou cestu sebezasvěcení, kterou adept podstupuje skrze dobrovolně zvolené protivenství. Performance v podání Jany Orlové je půstem, meditací, kontemplací i orgií. Odbourává myšlení ve prospěch poznání. Rozvíjí psychické vrstvy. Rozeznívá prastarou píseň života. Umění Orlové osvobozuje Animální duši každého z nás."

Darina Alster (oponenstský posudek k diplomové práci Černá žena na FaVU, 2014)

 

 

"Ze sbírky Jany Orlové nazvané Čichat oheň je zřejmé, že si je autorka vědoma toho, jakým způsobem básnické slovo působí. Jako by velmi citlivě vnímala, že kolem každého slova vzniká jemné silové pole, které meziprostory vyplňuje. Vyváženost vyřčeného a zamlčeného je zde přirozeně zakoušena, mizí tu sklon k popisnosti fenoménů tak, jak se nám jeví, a namísto toho vyvstává samo zakoušení, jaké ty jevy jsou - to mi přijde vzácné. Navíc ono jin-jangové střídání zamlčeného a vyřčeného pak v tiskové podobě vyvolává napětí a vede k neotřelým obratům, které nutí se k veršům vracet: "Je Žlutá a spadne// Podzemí je ostré// Tlak na jednoduchou// Chápavost bez ticha// Spadne// Něco jako oběť."

Ladislav Puršl (recenze sbírky Čichat oheň v časopisu Host 2013/4)